Pavel Magda Pavel Magda Scroll to videos

Pavel Magda

O tom co předcházelo - vážné nádorové onemocnění

V roce 1996 byl u mě zjištěn nádor, nacházel se v hrudním koši mezi plícemi. Vzhledem k velikosti nádoru jsem podstoupil okamžitou operaci, nádor mi byl odebrán, naštěstí nezasahoval do žádných dalších orgánů, nebyly nalezeny ani metastáze. Rozbor potvrdil rakovinu typu Hodgkin. Podstoupil jsem dlouhou chemoterapii ve Vinohradské nemocnici v Praze. (7 nebo 8 cyklů? - již si nepamatuji přesně, ale k závěru léčby jsem byl už k nepoznání zničený, oteklý, slabý s prudkými bolestmi). Po chemoterapii následovala radioterapie, ozařování bylo zaměřeno na oblast hrudního koše. Po absolvování výše uvedených léčebných procesů nebyla při vyšetřeních již zjištěna přítomnost zhoubného onemocnění.

Zvedla se mi však hodnota TSH a na endokrynologii jsem dostal předepsáno užívati léky (tuším že Euthyrox). Z nějakého vnitřního vzdoru jsem však užívání léků odmítal, pilulky jsem polykal jen pár dní a pak jsem se se svou doktorkou dohodl, že to zkusím bez nich. Nebylo to na doporučení lékaře, ale bylo to s jeho vědomím. Od roku 1999 jsem byl při každém setkání s kterýmkoli lékařem konfrontován s nátlakem užívati léky podporující nedostatečnou funkci štítné žlázy, opakovaně jsem to však odmítal i přes hrozby vážného poškození zdraví.

Přehled hladiny TSH (Teorotropin) od roku 1999 do 2010:

1999 - 9,2 mU/l

2001 - 13,4 mU/l

2004 - 11,1 mU/l

2010 - 11,9 mU/l

Nějaký čas po léčbě rakoviny jsem změnil kvůli studiím své bydliště a našel si novou doktorku, která byla sice s mou prodělanou nemocí seznámena a opakovaně mne vybízela ke kontrolám v Praze, nicméně na štítnou žlázu se naštěstí na pár let pozapomnělo. Netrpěl jsem vážnými problémy, možná jsem býval častěji unavený, ale nevnímal jsem to jako handicap, byl jsem rozhodnutý se s hypofunkcí štítné žlázy naučit žít. Z počátku jsem věřil, že si tělo svou ztracenou rovnováhu vybuduje svépomocí, později jsem se však smířil s permanentní odchylkou hodnoty TSH v krvi.
V roce 2010 mi byla v rámci kontroly u doktorky v Brně odebrána krev a štítná žláza se ve výsledném krevním obraze opět připomněla (TSH 11,9 mU/l). Na prosbu paní doktorky jsem navštívil endokrynologii, kde jsem se setkal s velkým nepochopením ze strany lékaře a byla mi důrazně doporučena "léčba" štítné žlázy medikamenty, ačkoli mi bylo zároveň sděleno, že o žádnou léčbu nejde, že se pilulkama do těla pouze dodává chybějící hormon, který není moje štítná žláza schopná produkovat v dostatečném množství. Lékař na endokrynologii mne přesvědčivě ujistil, že je moje onemocnění nevyléčitelné, že lidé s mou chorobou berou celý život pilulky a že se nikdy nikomu dosud nepodařilo přimět štítnou žlázu ke znovuobnovení své vyvážené funkce. Navzdory tomuto demotivujícímu a hrůzubudícímu proslovu lékaře jsem požádal ještě o roční odklad užívání léků, s tím, že se pokusím ovlivnit funkci štítné žlázy stravou. Ostentativní nesouhlas lékaře mne v tomto rozhodnutí sice nepodpořil, ale neudolal mne. Díky Bohu a mé neústupnosti.

 

Rok 2011 - hledání rovnováhy

Pokus o ovlivnění funkce štítné žlázy stravou začal na internetu. Snažil jsem se najít v diskuzích všechny možné způsoby alternativní léčby své choroby. Ze všech koutů internetu na mne hypnoticky vyskakovalo slovo Euthyrox, jakoby to byla jediná možná cesta. Po delším hledání jsem jako cenu útěchy nalezl malý seznam ovoce a zeleniny, které podporují a nebo naopak omezují vstřebávání jódu do organismu. Přestal jsem tedy jíst brukvovitou zeleninu a s větší chutí žvýkal svůj oblíbený česnek ... ale nedomnívám se, že bych si tím nějak výrazně pomohl. V létě jsem vyhledal homeopata a svěřil se mu se svým problémem. Dostal jsem postupně k cucání různé bílé kuličky (homeopatika), ale žádnou změnu jsem na sobě nebyl schopen vypozorovat. Teprve na podzim jsem se zčistajasna rozhodl přestat vařit a začal jsem ze dne na den se syrovou stravou. Mám na mysli 100% syrovou stravu, nikoli pouze zvýšené množství "salátů". Od prvního dne jsem cítil euforii, která se stále stupňovala. Po týdnu jsem se cítil jak na nekončícím mejdanu, cítil jsem nadšení, energii, radost. Společenské tlaky jsem díky své euforii skoro nevnímal, každý den jsem poznával něco nového, zkoušel jsem klíčit všemožná semínka a luštěniny, experimentoval jsem, vyhledal lidi s podobným stravováním a vyměňoval si recepty, zkušenosti.
V prosinci 2011, necelé tři měsíce po přestupu na syrovou stravu, jsem opět navštívil endokrynologii. Pro úplnost dodám, že jsem tam šel nerad a že jsem si po cestě připravoval sílu opět neústupně odmítnout léčbu. Lékař však byl z mého krevního obrazu vyveden z míry. Hodnota S-Tyreotropinu se mi srovnala takřka do normálu, jen velice nepatrný kousíček chyběl do povolené normy:

Laboratorní vyšetření ze dne 5.12.2011
07354 S-Tyreotropin 4.809 >> mIU/l (0.2 - 4.5)
 

Něco takového jsem nečekal, bylo to veliké a milé překvapení. Druhým překvapením bylo pro mě to, že lékař neměl z výsledku radost. Jakoby nechtěl přijmout to, že se stalo něco v rozporu s jeho vzděláním a přesvědčením. Informoval jsem lékaře o změně své stravy a domluvili jsme se na další kontrole za rok. Tentokrát se prý zaměříme na podrobnější rozbor krve s cílem odhalit nedostatky způsobené veganskou stravou, zejména co se vitamínu B12 týče. Chápu to tak, že v případě, že se mi znovu nezvedne TSH, bude zde v záloze jiný strašák, kterým mi bude věda vyhrožovat. Nemám jí to za zlé, lékař se patrně snaží dělat svou práci poctivě v souladu se svým certifikovaným vzděláním a nejnovějšími poznatky. V konfrontaci s mým případem je nucen patrně čelit jisté frustraci a přehodnocovat své dosavadní jistoty.

 

Shrnutí

Přechod na syrovou stravu mne výrazně povzbudil psychicky, energeticky i fyzicky. Podle krevních testů jsem se zbavil onemocnění štítné žlázy. Ubral jsem na váze zpočátku asi 5 kilogramů, nyní - po pěti měsících syrové stravy však již moje tělesná váha mírně stoupá a věřím, že v této tendenci nabírání tělesné hmotnosti bude mé tělo pokračovat, jelikož jsem byl celý život hubený. Aktuálně mám pouze 2 kila pod svou standardní váhou, na kterou jsem byl zvyklý před syrovou stravou. Neřídím se žádnými návody co a jak jíst, jediným mým vůdcem je pozorování mého těla, snažím se mu umět naslouchat a jím na co mám momentálně chuť. Postupně jsem upustil od obilovin a luštěnin a jím více ovoce. V zimním období to ve střední Evropě není úplně ideální, kupuju si i ovoce z dovozu (banány, kaki, kiwi, pomela, avokáda), velmi jsem si oblíbil sušené fíky. Jím ale i zeleninu a oříšky, připravuji si různé dresinky založené na pomletých oříškách s cibulí a citrónovou šťávou, sušenými rajčaty. Moje strava mi chutná, nejsem za ní nucen utrácet více peněz než dříve při vařené stravě, nezašpiním skoro žádné nádobí a ušetřím spoustu času a námahy spojené s přípravou vařeného. Syrová strava mne přivedla i k půstům, ve kterých jsem objevil úžasný potenciál pro regeneraci a pročištění těla i mysli. Změna stravy ovlivnila i jiné věci v mém životě, objektivně mohu říci že všechny změny byly pozitivní. Zdá se, že jsem schopen delšího, soustavnějšího úsilí a soustředění, ať už v zaměstnání nebo ve volném čase - třeba při cvičení na hudební nástroj. Každé ráno cvičím s činkama a sprchuji se výhradně studenou vodou. Navzdory tvrzení, že syrová strava ochlazuje, zbavil jsem se zimomřivosti. Ze všeho mám radost - stav pro mne před rokem nepředstavitelný. Předpokládám, že složení mé stravy se bude i nadále nepředvídatelně proměňovat, v souvislosti se změnami ročních období, s momentálními touhami a pocity. Nepředpokládám však, že bych se ještě někdy vrátil k tepelně upravované stravě.

[6.březen 2012]

 

Vyliečenie surovou stravou / štítna žľaza

Pavel Magda a jeho príbeh

Späť hore